Rozhvor s filozofem - obrozencem PhDr. Stanislavem Balíkem mjr. v. v.
Na jaký titul se můžeme těšit 28. října tohoto roku? (Rozhovor proběhl v roce 2023)
V tento slavnostní den proběhne v Brně v restauraci Bogota naše přednáška s profesorem Peterem Staňkem na téma ČESKO - SLOVENSKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ V DUCHU BYTOSTNÉHO VLASETNECTVÍ. Po této přednášce proběhne křest mé nové knihy, která má název BYTOSTNÝ VLASETNEC VIKTOR ORBÁN. Maďarský premiér je vzorem pro nás bytostné vlastence v našem každodenním snažení, abychom viděli světlo na konci tunelu. Maďarský premiér v roce 2010 vyhrát volby a od té doby své vítězství dvakrát potvrdil. Celkově již dokázal čtyřikrát vyhrát parlamentní volby a já věřím, že bude vládnout ještě minimálně čtyři funkční období. Kniha je životopisem Viktora Orbána a zároveň je to konceptuální kniha, která má velké přesahy pro pochopení všeho co se za posledních třináct let v Maďarsku skutečně stalo. Viktor Orbán byl původně liberální socialista, který byl dokonce školen Sorosem v Londýně v době přechodu z komunistické totality k liberální otevřené společnosti, ale koncem devadesátých let minulého století započal svůj přerod v bytostného vlastence. Poté musel Viktor Orbán obrodit svou rodinu, obec, stranu FIDES a posléze přesvědčit maďarský národ o svém bytostně vlasteneckém volebním programu. K vítězství bytostných vlastenců přispěla absolutní tupost a nekompetentnost maďarských liberálních socialistů, kteří zničili Maďarsko ekonomicky a sociálně. Objektivně je třeba dodat, že v roce 2008 probíhala celosvětově tíživá ekonomická krize, která zvláště Maďarsko velmi krutě zasáhla. Všechny podrobnosti jsou konceptuálně s patřičnými přesahy popsány v knize, aby bylo zřejmé, že v blízké budoucnosti máme před sebou mnohem horší krizi a také vláda Petra Fialy je nejméně kompetentní vláda na světě a je tedy ještě horší než tehdejší vláda liberálních socialistů v Maďarsku. Viktor Orbán vyhrál volby protože byl ideově připraven a nahrály mu objektivní okolnosti. Je nezbytné překopírovat maďarské zkušenosti do našich reálii. Nedávné volby na Slovensku jasně ukazují kudy vede cesta. Robert Fico je takový slovenský Orbán a je velkou nadějí na systémovou změnu podle maďarského vzoru.
Jak můžeme navázat na tradici NÁRODNÍHO OBROZENÍ?
To je velká výzva, kterou se zabývám již deset let a proto jsem původně hovořil díky bytostné komunikaci se svým přítelem profesorem Jaroslavem Hrochem o DRUHÉM NÁRODNÍM OBROZENÍ. Můj bytostný přítel se chtěl vydat se mnou touto cestou, ale zemřel v roce 2016 a já jsem o rok později odešel z armády, abych se mohl plně oddat poslání filozofa a obrozence v duchu bytostného vlastenectví. Tato filozofie již tehdy krystalizovala a já se tak mohl plně věnovat osvětovým přednáškám na školách a pro občany. V dané době rezonovala problematika migrantské hrozby a tak jsem se Stanislavem Polnarem napsal dvě knihy k dané problematice NÁŠ BOJ S ISLÁMSKÝM STÁTEM a ISLAMISTÉ A SOUMRAK EVROPY. Probuzená část veřejnosti tehdy velmi aktivně reagovala na na tuto hrozbu, která patří do kategorie HYBRIDNÍ VÁLKY. Spojil jsem se tehdy s bytostnými vlastenci ve Źďáře jmenovitě tebou Radku, Tomášem Vácou a Janou Tomanovou. Zorganizovalo se tehdy velké množství přednášek na kterých jsem tehdy spolupracoval s Petrem Hamplem, Jiřím Stanislavem, Benem Kurasem a Věrou Kocourkovou. Alternativa byla jednotná proti liberálně socialistickému establišmentu. Andrej Babiš a Miloš Zeman se nám jevili jako spojenci v boji proti nekontrolovatelné migraci. Pražská a brněnská KAVÁRNA tehdy neprosadila svou agendu. Hospoda tehdy válcovala KAVÁRNU, ale bylo to krátké období a liberální socialisté začali plánovat protiúder, který byl realizován postupnými kroky a naši ideoví nepřátelé začali vyhrávat senátní volby, které jsem zkusil v Brně a tam se zrodila myšlenka VELKÉ KOALICE. V Brně tehdy byly čtyři strany, ale po volbách v roce 2021 se nám zrodila vládnoucí PĚTIKOLKA, která nám zavádí liberálně socialistickou totalitu. Liberální socialisté se spojili a tak jejich jednota vyvrcholila totálním vítězstvím v prezidentských volbách kdy kandidát liberálních socialistů Petr Pavel převálcoval Andreje Babiše téměř o milion hlasů. Hospoda utrpěla zničující porážku a stále více se drolí zatímco KAVÁRNA v duchu liberálně socialistické ideologie je stále více jednotná tak jak to popsal můj učitel sociologie v době mých studií profesor Jan Keller ve své skvělé knížce HYBRIDNÍ POLITIKA. Petr Fiala a jeho vláda je učebnicová a pochopitelně papežštější než papež v ideologii liberálního socialismu. Podobně na tom byli komunisté v době panování Klementa Gottwalda, který posledních pět let svého života dělal všechno proto, aby Československo bylo nejvíce stalinistická země ze všech komunistických zemí. V tomto duchu zažíváme retro ideologické pravověrnosti a naprostého šílenství. Do toho nám v roce 2020 začal VELKÝ COVIDOVÝ RESET a v tomto období začalo tříštění sil na alternativě protože lidé jako prezident republiky Miloš Zeman a neoliberální nacionalista Petr Hampl, které uvádím jako příklad příklonu ke globalistické ideologii liberálního socialismu protože požadovali povinnou vakcinaci a hovořili o VELKÉM RESETU jako o konspirační teorii to bylo konkrétně od lektora Petra Hampla. Od těch dob začal velký chaos a zmatek v hlavách vlastenců. Vše dorazila válka na Ukrajině v roce 2022 na kterou mnoho vlastenců reagovalo v duchu prezidenta Miloše Zemana, Alexandra Tomského a Benjamína Kurase. Reakce těchto jmenovaných a mnoha dalších vlastenců byla rusofóbní. Zkrátka mnoho lidí na alternativě nepochopilo Velký reset jako konceptuální celek, který se skládá z dílčích částí jako jsou VELKÝ COVIDOVÝ RESET, VELKÝ VÁLEČNÝ RESET, VELKÝ ZELENÝ RESET, VELKÝ MIGRANTSKÝ RESET a dalo by se pokračovat. Vše je třeba chápat v konceptuálních souvislostech jak nás učí profesor Peter Staněk, Brazilec Pepe Escobar, Američan Paul Craig Roberts, Kanaďan Michal Chossudovsky a zejména Rus Alexandr Dugin, který napsal manifest Velké probuzení.
Jeden z nejvýznamnějších současných ruských filozofů a politologů dneška představil 4. března 2021 v ruských médiích v pořadu Царьград. Главное (Carygrad Glavnoje) text, který je fakticky manifestem, s názvem „Velké probuzení.“ Tento manifest během dne prakticky proletěl celou Evropou, věnoval se mu např. i italský tisk. Jedná se o definici a výzvu k Velkému probuzení jako globální protiváze již započatého pokusu o tzv. Velký reset. Hlavní teze Duginova manifestu uvádím níže. Manifest začíná analýzou „Pěti bodů prince Charlese“ a koncepce „Velkého resetu“. O jaký „Reset“ jde? Jsou to plány a přání globalistů: ovládání myšlení obyvatelstva v globálním měřítku, zavedení cenzury v sociálních sítích a médiích ovládaných globalisty přechod k „ekologické ekonomice“ a odmítnutí industriálních struktur Moderny, tj. veškeré soudobé ekonomiky a průmyslu přechod lidstva do 4. ekonomické struktury, to znamená postupná záměna pracovní síly kyborgy a zavedení umělé inteligence v globálním měřítku V tomto „novém divném světě“, který globalisté připravují, opírajíce se o USA jako nejsilnější západní mocnost, není místo ani pro Rusko, ani pro naši civilizaci, naší víru, tradice ekonomiku, ani kulturu. Jestli to nestačí, je možné říci, že v tomto světě není vůbec místo pro člověka a lidské myšlení. Liberálové prosazují svojí ideu „Resetu“, mluvíce přitom o svobodě (oni vždycky mluví o svobodě). Ale jaká je ta nová svoboda? Liberální globalisté žádají po lidstvu, aby se vzdalo, „osvobodilo“, od toho, co představuje samou podstatu kultury a lidské civilizace. Dokonce od toho, co Západ zastával po celou svou historii – od myšlení. Ten, kdo se řídí vlastní hlavou je podle současné západní analýzy téměř fašista. Z pohledu liberalismu je třeba „osvobodit“ touhy (chtíče), což povede k osvobození se od myšlení, protože myšlení je překážkou na cestě tohoto „osvobození“. Do rámce tohoto modelu náleží Davoské fórum i administrativa prezidenta USA, to nejsou žádné vtipy, ani prázdné úvahy. Je to nové strašlivé nebezpečí, které hrozí lidstvu. Toto nebezpečí je hrozivé tím, že ideologové a mohutné síly, které prosazují tuto koncepci, postupují mimořádně logicky. Ve skutečnosti, pokud nová ekonomika nepotřebuje člověka, který pracuje ve výrobě, tak proč by společnost potřebovala vzdělávací systém? Proč umožňovat lidem rozvoj? Je mnohem jednodušší vypořádat se se stády funkčně negramotných lidí, v jejichž silách nebude si zajistit živobytí, mít zaměstnání, a kteří budou odkázaní na drobky od stolu skutečných vládců světa. Lidé budou uvrženi do smilstev, při kterých však bude nové rození dětí tou nejméně se vyskytující událostí. Samozřejmě, že jim bude poskytnuta zábava, ale tato zábava bude obludně nízká tak, aby v žádném případě nevedla k probuzení lidského myšlení a citu. Vládci světa, zasedající v Davosu, nejen zvažují, ale už začali uvádět do života podmínky pro Velký reset. Plody jejich úsilí můžeme vidět na úbytku svobody v Evropě a USA, kde dnes pronásledují všechny, kteří se odvažují protiřečit globalistům. Samozřejmě, ne vše se globalistům daří. Dokonce v samotných USA museli na celé 4 roky přibrzdit, dokud byl prezidentem tradicionalista Donald Trump. „Trumpismus“ se ukázal být posledním pokusem zdravé části americké společnosti uchovat tradici a civilizaci. Trumpismus nezmizel ani poté, co Trump přišel o prezidentský úřad. Ale čekat, že se dokáže vypořádat s globalismem, by bylo naivní. Amerika se stala hlavní silou, která bude vnucovat „Reset“, čili zničení tradice a civilizace, veškerému lidstvu.
Je možné něco postavit proti Velkému resetu? Musí dojít k Velkému probuzení lidstva, které se postaví na obranu tradice, přesněji souhrnu tradic nahromaděných civilizacemi lidstva. Velké probuzení proti Velkému resetu, to je povstání lidstva proti vládnoucím liberálním elitám. Navíc to je povstání Člověka proti jeho dávnému nepříteli, proti nepříteli samotného lidského rodu.
Nicméně toto hnutí nemůže být spontánním, bohužel nezačne samo od sebe a nám se nepodaří sledovat souboj tradice s nejstrašlivějším nepřítelem lidstva z bezpečné vzdálenosti. Velké probuzení lidstva, jeho cesta do budoucnosti a zrození naděje bude možné, pouze pokud se do jeho čela postaví Rusko. Misí Ruska je stát v předvoji Velkého probuzení. Jestli si to Rusko neuvědomí včas, jestli nepřistoupí vědomě k vyplnění svého úkolu, zahyne pod válcem Velkého resetu, který převálcuje všechny země světa, všechny národy, jazyky a kultury a v první řadě Rusko, protože není těžké pochopit, že globalisté vidí v Rusku hlavní hrozbu, jednu z nemnoha sil, způsobilých se postavit jejich plánům. Rusko však nemůže splnit svůj úkol takříkajíc „mávnutím kouzelného proutku“. Na to se musí mobilizovat, stát se způsobilým vykonat svojí velkou misi. Rusko nikdy nebylo „pouhou“ zemí, jednou z evropských zemí, je to samostatná velká civilizace a podstat této civilizace je taková, že Rusko potřebuje být impériem (co pod tím A. Dugin rozumí, viz např. Alexandr Dugin: Čtvrtá politická teorie, vyd. Sol Noctis, Zvolen 2020). Pro Rusko je velké probuzení už svým prvním krokem zrozením impéria. Pokud se to Rusku nepodaří pochopit, nedokáže vzdorovat Západu.
Pokud dáme dohromady trumpismus v USA, evropský „populismus“ dle liberálů k evropskému „populismu“ náleží síly personifikované dnes např. Marine Le Penovou ve Francii, G. Wildersem v Nizozemí, M. Salvinim v Itálii a zejména vládou Viktora Orbána a to jak pravicový, tak levicový, Čínu, islámský svět a Rusko, můžeme počítat, že k tomuto táboru se v určitém momentu přidá i velká indická civilizace a země Latinské Ameriky, do dalšího kola dekolonizace vstupující Afrika a obecně všechny národy a kultury lidstva; tehdy takový velký svaz může uvažovat o vítězství nad globalisty. Zvítězivše, může toto společenství svými silami vytvořit nový lepší svět pro celé lidstvo, svět v němž tradice různých civilizací, všechno to, co považujeme ve svém životě za správné, bude spolehlivě chráněno a stane se i zdrojem nového rozvoje všeho tradičního a všech civilizací.
Ruský politolog Andrej Fursov byl vzápětí vyzván ke komentáři Duginova manifestu, který celkově podpořil, přičemž uvedl, že předseda Světového ekonomického fóra („moderátor“ davoského fóra v roce 2021) Klaus Schwab v knize Covid-19: The Great Reset uvedl, že Velký reset nemůže být dotažen do konce, pokud se do něj nezapojí tři hlavní světové mocnosti zároveň, jimiž jsou USA, Čína a Rusko, přičemž v Číně se přes obrovské úsilí tzv. komsomolců (čínských liberálů) udržel u moci nadále Si Ťin-pching, takže nástrojem plně v rukou globalistů zůstaly z těchto tří mocností pouze USA. V Rusku bude proto muset být sveden ještě velký zápas, aby bylo plně, jak uvedl Dugin, „mobilizováno.“
Přesně o tom v duchu našich obrozeneckých tradic kdy Rusko bylo ideovou inspirací pro naše předky je připravovaná kniha, která volně navazuje na knihu BYTOSTNÝ VLASTENEC VIKTOR ORBÁN. Druhý díl trilogie bude mít název VELKÉ PROBUZENÍ V DUCHU BYTOSTNÉHO VLASTENECTVÍ.
Jakou naději na úspěch má ČESKO - SLOVENSKÉ OBROZENÍ V DUCHU BYTOSTNÉHO VLASTENECTVÍ?
Česko - slovenské národní obrození v duchu bytostného vlastenectví je jedinou alternativou k liberálně socialistickému VELKÉMU RESETU, který začala realizovat současná vláda Petra Fialy a navázala tak na vládu Andreje Babiše a jeho VELKÉHO COVIDOVÉHO RESETU po vypuknutí války na Ukrajině. Velký reset má být realizován do roku 2030 v duchu NEBUDETE NIC VLSTNIT A BUDETE ŠŤASTNI. Podezírám vládu Petra Fialy, že všechny cíle Velkého resetu chce realizovat do roku 2025 protože tato vláda je jak jsem již uváděl PAPEŽŠTŠJŠÍ NEŽ PAPEŽ. Situace na Ukrajině nám ukazuje kam směřují liberální socialisté Západu. Oni chtějí ZÁNIK ZÁPADU a tím by liberálně socialistická ideologie skončila na smetišti dějin stejně jako nacionálně socialistická a MARXISTICKO - LENINSKÁ. Osobně si myslím, že Evropa a zejména naše země směřuje k somalizaci podle ukrajinského vzoru, která je ovšem staršího data. Slavíme třicet let bitvy o Mogadišo, která byla počátkem americké politiky somalizace. Američané plánovali rozvrátit tedy soamalizovat sedm států BLÍZKÉHO VÝCHODU za pět let. Nestihli realizovat všechno co si naplánovali na Blízkém východě, ale v otázce Evropy mají zřejmě jasno protože stoletý největší liberálně socialistický konceptuální myslitel Henry Kissinger hovoří o TŘICETILETÉ VÁLCE V EVROPĚ. Chci se rozloučit optimisticky a tak skončím prognózou Viktora Orbána, který prorokuje kolaps EU na rok 2030. Přidám článek o osudu Somálska, který ukazuje kam by američtí neoconi chtěli dostat Evropu. My bytostní vlastenci to nesmíme dopustit a proto musíme vykovat novou bytostně vlasteneckou elitu. Přesně o tom bude závěrečný díl trilogie pod názvem ČESKO - SLOVENSKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ V DUCHU BYTOSTNÉHO VLASTENECTVÍ. Liberální socialismus je nejvyšším stádiem kapitalismu a VELKÝ RESET je neofeudální technokratická totalita o které sní globalistická finanční aristokracie.
Jak se Somálsko po sestřelení Černého jestřába nikdy nevstalo
Bitva o Mogadišo v říjnu 1993 rozpoutala desítky let americké intervence, aniž by se toho projevilo jen velmi málo.
3. října 2023 si připomínáme 30. výročí bitvy o Mogadišo, kdy se americké síly zapojily do ostré bitvy se somálskou milicí v hustě osídlené rezidenční čtvrti v somálském Mogadišu.
Tato bitva se stala populárně známou jako „Black Hawk Down“ v odkazu na několik vrtulníků UH-60 Black Hawk sestřelených během bitvy, což vedlo ke smrti 18 amerických vojáků a nejméně 300 somálským obětem, včetně milicí a civilistů . Mnoho bylo napsáno o tom, že tato událost a širší vojenská intervence USA v Somálsku byly zlomovým okamžikem ohlašujícím nový „světový řád“ vedený USA po studené válce.
Jedním z nejzávažnějších dopadů amerických intervencí v Somálsku však bylo brzdění místních společensko-politických procesů, které mohly časem poskytnout východisko z podmínek permanentního konfliktu. Tyto intervence tak přispěly k pokračování konfliktu a historické paralýze v Somálsku.
Bitva o Mogadišo byla vyvrcholením intervence OSN v Somálsku pod vedením USA, která prošla několika iteracemi, jež se postupně více militarizovaly. Začalo to v dubnu 1992 operacemi Organizace spojených národů v Somálsku I (UNOSOM I), které byly pověřeny monitorováním dohody o příměří mezi válčícími stranami v Mogadišu po pádu somálského státu na začátku roku 1991. Příměří se však nikdy neprosadilo. , což vážně brzdí dodávky humanitární pomoci uprostřed děsivého hladomoru.
Otřesné obrázky hladovějících dětí vysílané po celém světě částečně informovaly o rozhodnutí USA nabídnout organizaci a vedení mnohonárodní jednotky United Task Force (UNITAF). OSN nabídku přijala a jednotky UNITAF dorazily do Somálska v prosinci 1992 s cílem a mandátem zajistit bezpečnost a usnadnit humanitární pomoc. UNITAF byl následován UNOSOM II v březnu 1995 se silou asi 30 000 z 27 zemí. USA přispěly k této síle něco málo přes 1 000 lidí, ale vykonávaly významnou kontrolu nad operacemi.
UNOSOM II nejen převzal mandát UNITAF, pokud jde o zabezpečení a usnadnění poskytování pomoci, ale byl dále pověřen budováním státu, včetně násilného odzbrojení. To vedlo ke konfrontaci mezi UNOSOM II a jednou z milicí, Somálskou národní aliancí (SNA) vedenou generálem Mohamedem Farahem Aididem. Americké síly vedly tuto konfrontaci při provádění náletů proti milicím SNA a Aididovi.
Po sérii stále násilnějších odvetných útoků provedly americké síly 3. října 1993 razii na hotel v Mogadišu, aby zajaly vysoce postavené zaměstnance SNA. Katastrofální výsledek náletu nakonec vedl Clintonovu administrativu ke změně kurzu a stažení amerických sil ze Somálska na jaře 1994. OSN následovala příklad a začátkem roku 1995 byla ze Somálska pryč.
Objevila se široká kritika různých aspektů intervence USA/OSN: militarizace intervence s nevyhnutelně vysokými civilními oběťmi, rasistické násilí a zneužívání somálských civilistů , karikatura a redukce krize na obrázky hladovějících dětí a drog. - šílené milice, naléhání OSN, že její neschopnost rychle jednat, aby odvrátila hladomor, byla zcela způsobena bezpečnostními obavami a nikoli byrokratickou setrvačností, a tvrzením, že 80 % dodávek potravin určených pro oběti hladomoru bylo drancováno.
Navzdory kritice zásahu se mnozí také domnívali, že stažení amerických sil a ukončení UNOSOM II by vedlo k obnovení násilí a nárůstu utrpení obyvatelstva. Skutečnost, že se tak nestalo, svědčí o dynamice konfliktu a společenských procesech, které se snažily konflikt překonat.
Po stažení USA a OSN na začátku roku 1995 se Somálsko nejenže nevrátilo do cyklu násilí, ale zažilo relativní stabilitu v tom, co jeden komentátor nazval „ vládou bez vlády “. Toto období trvající asi deset let, 1995-2004/05, bylo charakterizováno formováním různých samosprávných uspořádání založených na místních a příbuzenských vztazích a také vznikem center pro rozhodování o konfliktech/arbitrážích v městských prostředích, jako je Mogadišo.
Nejlepší příklady autonomních a poloautonomních místních správ, které se objevily, jsou Somaliland a Puntland na severu a severovýchodě země. Zatímco ve středních a jižních oblastech země nevznikla žádná podobně úspěšná administrativa, rozsáhlé konflikty se tam rozplynuly a konflikty se lokalizovaly. Díky lokalizaci konfliktů bylo pro komunity snazší nacházet lokálně založená řešení vedená směsí tradičních starších, obchodníků a občanských skupin. V některých městských centrech se mezitím objevila soudní/arbitrážní centra, která k řešení sporů využívala směs šaríe a somálských zvyků ( zde ).
Nejznámější a nejúspěšnější z nich jsou soudy šaría v Mogadišu . Tyto soudy vznikly během jednoho roku po rozpadu ústřední vlády v roce 1991 jako výraz přání obyvatel sousedství řešit nepořádek a anarchii. Vzhledem k ústřednímu postavení práva šaría v samotné myšlence spravedlnosti a práva v somálské společnosti se tato centra začala nazývat soudy šaría. Soudy šaría v Mogadišu přinesly určitou úroveň bezpečnosti do některých čtvrtí v Mogadišu v průběhu 90. let a na počátku 21. století navzdory odporu válečných velitelů a milicí.
Návrat rozsáhlého násilí do Somálska se shodoval s další intervencí USA. Soudy šaría v Mogadišu přitahovaly pozornost amerických úředníků v Nairobi od počátku 21. století kvůli podezření, že osoby spojené s některými soudy šaría by mohly ukrývat podezřelé z bombových útoků na americké východoafrické velvyslanectví v roce 1998. Aby CIA pomohla najít a zajmout tyto podezřelé, začala přesouvat peníze válečným vůdcům v Mogadišu. Tato strategie selhala, když šaría soudy s masivní podporou obyvatel Mogadiša porazily válečníky.
Ať už byli pachatelé bombových útoků v Mogadišu nebo ne, bylo krátkozraké získat podporu válečníků a zaměřit se na soudy šaría, jak v té době zdůraznil politický důstojník ministerstva zahraničí pro Somálsko , protože soudy nebyly homogenní. entita. Jednalo se o sortiment nezávislých soudních center odrážejících celé spektrum islamistických názorů v Somálsku. Navíc vojevůdci měli hroznou pověst a lidé je neměli rádi.
Když vojevůdci selhali, USA pak podpořily etiopskou invazi do Mogadiša v polovině roku 2006, která nakonec rozpustila soudy šaría. Tato invaze selhala také proto, že udělila legitimitu nejradikálnějším prvkům v rámci soudů šaría, čímž připravila půdu pro vzestup skupiny al-Shabaab a transformaci Somálska ve stát v první linii v globální válce proti terorismu.
Tyto americké intervence v Somálsku lze kritizovat z mnoha úhlů, ale co je často přehlíženo a z dlouhodobého hlediska škodlivější, je dopad, který měly na místní historické procesy, které mohly vést k tomu, že Somálsko svůj vleklý konflikt překonalo. Pokaždé, když USA zasahují přímo nebo nepřímo, prostřednictvím místních nebo regionálních zástupců, přeskupí balíčky, čímž ukončí organické politické a sociální procesy, čímž přispějí k pokračování somálského konfliktu, který nyní trvá více než tři desetiletí.
To neznamená, že místní procesy adaptace a vládnutí nutně povedou k centralizované vládě nebo liberální demokracii. Ale předpoklad, že toto je jediný způsob, jak se Somálsko vymanit z konfliktu, je součástí problému.
PhDr. Stanislav Balík mjr. v. v.
Video rozhovory tde:
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=LVeMIyI3kC8
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=6-5dAPZ1dzo
